Víkend na cizí planetě

Byla jsem na cizí planetě. Její obyvatelé se nazývají Xantiaci.

Můj muž mne minulý týden přemluvil abych s ním vyrazila na víkendovou akci nově založeného klubu majitelů aut značky CITROËN Xantia., kamsi do rekreačního zařízení na Želivce. Xantii máme od loňska, byl to nejdražší rodinný dárek pod stromečkem, který si vybral manžel, ale budeme ho všichni splácet ještě čtyři roky. Měla jsem tedy velmi smíšené pocity, ale realita kterou jsem zažila, byla nakonec mimo jakoukoli mou představu.

Xantiaci – vyslovovat krátce podle slova „maniaci“. Xantiak je člověk, pardon, muž, vlastnící stroj značky CITROËN Xantia.. Když se potká s jinými jedinci svého druhu, zaparkuje, představí se a začne obíhat ostatní stroje – které normální člověk rozezná tak podle barvy – leze do nich a pod ně a do motorů, vykřikuje přitom nadšením a docela ztratí kontakt s okolním světem. Alespoň do tmy – ale viděla jsem některé i s baterkama.

V pátek večer po příjezdu se nás pár manželek a přítelkyň těchto „mimozemšanů“ sesedlo k vlastnímu stolu v místní hospodě. Ostatně již po cestě jsme dostaly instrukce – skamarádit se. Oni se také sesedli, a jejich celovečerní téma? To neuhádnete – jejich milenky (ty plechové ovšem...) Takže – Maniaci – vyslovovat krátce, jako Xantiaci :-)

Druhý den byl podobný prvnímu odpoledni jako vejce vejci. K obléhání však bylo k dispozici neuvěřitelných 40 strojů – plus dva nové předváděcí. Přijela jsem s tím, že auta povšechně vypadají jako „vocucanej bonbón“, některá jezdí na benzín, jiná na naftu, a mají různé barvy a velikosti. Byla jsem překvapena, čím vším, a jakými maličkostmi se liší jen takové vozy stejné značky Xantia. Různé množství výfuků, různá kola, různé motory, různé vybavení, různé popelníky, nějaké sítě. Chtě nechtě musel i naprostý laik jako já vstřebávat informace – i když jsem čas od času unikala do okolní nádherné přírody.

Po obědě se muži konečně vyhrabali zpod kapot svých miláčků a použili je k tomu, na co jsou tyto stroje určeny – jelo se hromadně na hrad Kámen. SPANILÁ JÍZDA BYLA VELKOLEPÁ! I srdce laika, potažmo ženy, se zatetelilo. No, a zbytek dne až do soumraku opět výměna zkušeností – lezli po těch autech jako berušky.

Na otázku, zda by jejich pozornost od strojů odvedla krásná modelka, předvádějící striptýz uprostřed parkoviště, jsem dostala odpověď, že by si striptérku postavili před ty auáky.

Věděla jsem, že se u Xantie nesmí bouchat dveřmi a je nutné čistit si před vstupem boty, a taky se nesmí drobit – dámy víte to jistě také, že? – abychom nenaštvaly jejího majitele a mohly se ještě někdy svézt. Teď už vím i pár dalších věcí. Potvrdilo se mi, že jsou muži hraví, a kdo si hraje, nezlobí, skoro ani nejí (viď, Alliene?), a co já vím, snad ani nezahýbá :-))

Ač jsem naprostý technický antitalent, vypadá to, že čím více srazů, tím budu chytřejší. TAK HURÁ DO DALŠÍCH SETKÁNÍ! A ŽIJÍ XANTIACI a XANTIAČKY – a tedy i xanata.

JEHO poznámka:

Abyste si, pánové, nemysleli, že srdce mé ženy je vůči věcem z kovu chladné – v jeden moment se na srazu objevila černostříbrná Yamaha šestistovka. Moje nejdražší byla v ten moment kolem ní, a jejího dvacetiletého majitele v černé kůži si ani moc nevšímala – leda by se uvolil ji svézt na tandemu. Ale nedal se. Po chvíli odbublal se svým strojem v dál a mé ženě nezbylo než se vrátit mezi nás.