Nicméně během tohoto víkendu se vystřídaly různé druhy úsměvu. Kromě něžně se pýřícího během pochval, byl velice sympatický ten, jenž měl každý nově přijíždějící řidič. To byl většinou usměv přes celý obličej. Copak se někdy viděl pan „Y“ s panem „Z“? Velice zajímavé bylo poslouchat typy, kdo to tak za tím volantem asi je, ale většinou nebylo pochybností. Však každý tu „jeho“ zná do nejmenších podrobností! Kolikrát jsme, dámy si vzpomenou, před touto dlouho anoncovanou akcí museli večery strávit ve třech až čtyřech... Já, manžel, telefon (Kdo tam? Pepík? Standa?) a Xantie.
A po příjezdu nastalo to přátelské vítání. A otevírání kapot. A zase otevírání kapot a kufrů a dalších kapot. Dokonce i ve volných chvílích byli všichni pánové u svých autí. Ale abychom nikomu nekřivdili, někteří z pánů řidičů se mohli zúčastnit a zúčastnili i místních olympijských her. Avšak pánové, hlavně vy mladší, vrh xantiáckou koulí není váš obor. A to by jeden řekl, že to máte v ruce. I přesto jsme opět u pochval a obdivu…
…A u dalšího úsměvu. Toho obdivného! Musím přiznat, že i mě některá vozítka okouzlila. Ale nejenom vozítka. Dámy (pánové, nyní chvilku neposlouchejte), pokud jste se nezúčastnily, nemohly jste vidět úsměv nejkouzelnější. Úsměv, který z každého muže dělá chlapečka, protože je mu dobře. Takže když pro nic jiného – hospodu, pivo, spousty aut, pokec, výlet na hrad, spanilou jízdu, otevřené kapoty, zavřené kapoty, odšroubované motory, odborné diskuze, neodborné diskuze, krásnou krajinu, pohodové človíčky i člověčice – tak pro právě ten úsměv příště pojedu zase. Když ovšem vyhraji víkendový pobyt se svým mužem, tak jako on minulý týden „vyhrál“ za své zajímavé a podnětné dotazy svou novou kamarádku – slečnu Pružinu.
P.S.: Podívejte se na vizitky účastníků na netu. Některá autíčka jsou opravdovými modelkami!
km