Jak víte ze stránek, o této akci jsme přemýšleli už od našeho podzimního srazu v Mladějově, a za přispění několika dobrých přátel (uveďme největší postavu jak duchem tak i tělem a tím je Dodo), se podařilo rezervovat výše uvedený penzion přímo v Semilech. Kapacita penzionu skýtala prostor pro zhruba 28 lidí s možností ubytování na několika pokojících přímo v penzionu nebo v nedalekém hotelu.
Já jsem vyrážel z domu v pátek asi kolem jedné hodiny odpolední, doprovázen zprávami a telefonáty týkajícími se naší pozice a kdy že už budeme na místě. Telefonát si samozřejmě neodpustil Dodo a Monika de Gaulle. V několika rozhovorech jsme zjistili, že již početná parta se nachází na námi známém Kozákově a že si dávají nějakou tu česnečku nebo jiné zahřívací nápoje.
Cesta do Semil byla až do Jičína zcela beze sněhu a teprve za Jičínem se začal sníh objevovat.Po příjezdu pod Kozákov byla kolem již docela silná vrstva jemně zledovatělého sněhu a cesta nahoru totálně pod sněhem. Když jsme dorazili na vrchol, byli zde již Dodo, de Gaullovci, Žuldovci, Malých, Alp, Eda, Lennon (ostatně Lennon už v penzionu bivakoval bezmála týden) a dorazili ještě nováčci, kteří nebyli ani na podzimním srazu.Akci jsme rozjeli volným stylem sjezdu z kopečka na igelitové tašce, které se zúčastnil kdo jiný než náš Kája de Gaulle, který nikdy nezklame a vedle něj se posadil i Alp. Jízda dle nich byla báječná.Po několika taškových epizodách jsme nasedli do vozů a zamířili do zmíněného penzionu.
Cesta a příjezd k penzionu byl ve stylu malé „Xantia kolony“.Někteří se ještě odebrali buď na hotel, aby se zkulturnili a připravili na večer, někteří zamířili ještě na pokoj v penzionu a já šel s Dodem na obhlídku místa činu, kde se měla celá akce tak nějak spáchat.Prostředí bylo velice útulné a krásně vánočně vyzdobené, stoly umístěné do tvaru L a nechyběl zde ani malý taneční parket, světlený efekt a UV zářivka, která budila pozornost obzvláště na dámách bíle oděných.
Začátek probíhal pohodově. Posadili jsme se za stoly a objednali si co kdo chtěl k pití, nabízel se gulášek, abychom byli trošičku nasyceni než začneme notněji popíjet. Děvčata ( Žuldovka, de Gaullovka a další) přichystali jednohubky a trošku cukrovíčka, aby bylo veseleji a začalo se slavit.Musím přiznat, že tento způsob setkání byl hodně potřeba.Nejen proto, že nás nebylo tak moc, ale taky proto, že jsme se mohli daleko lépe poznat. Mohli jsme lépe zjistit, že si spolu dobře rozumíme, a že se můžeme i dobře doplňovat. To musí uznat většina účastníků.
Po chvilce krmení a popíjení jsme si vyžádali trošku hudby k tanci a pak jsme to na parketě hezky rozbalili. To co se tam dělo se nedá ani slovně popsat, jen lze říct, že něco je vidět na fotkách. Parket byl skoro pořád nacpaný k prasknutí, a se hráli disko hity nebo „pomaláče“. Někteří „ploužili“ i na „rychlý“ skladby, někteří naopak. Zkrátka pařilo se o sto šest.
Když se blížila půlnoc, obsluhující se jali nalévat šampus do skleniček (nutno podotknout, že na nás byli čtyři a hezky jim to odsejpalo) a tak tak, že jsme stihli rozdat vše, abychom včas připili. Pak jsme poukávali a pusinkovali se mezi sebou jako o závod (samozřejmě že chlapi se ženskejma).Následovala sledovačka rachejtlí na balkóně ke kterým se přidal se svou prskavkou, kdo jiný než Kája de Gaulle (sakra ten kluk je mocnej J).
Mezi tím vším se odehrávali ještě povzbuzující telefonáty kamarádům Xantiakům. První, kdo byl oblažen našimi silvestrovskými pozdravy z penzionu, byl Holfi. Několikaminutový hovor, do kterého bylo několikrát hromadně „hulákáno“, procestoval několik účastníků, kteří přidali nějaká ta slova za sebe i za ostatní. Následovali i další telefonáty, jako třeba „Stoupovi“ a dalším.Jiný způsob telefonování zvolil Eda, v ruce držíc pet láhev plnou slivovičky a volajíc, že jdeme volat Òůmenovi.
Po přípitku jsme se opět odebrali hojně na parket a jali se tančit. Občas děvčata rozjeli dámskou taneční sestavu, kdy jim pod UV lampou krásně svítili bílé prvky na oblečení. Nejvíce svítila „Žuldová“. Nejen pro to,že byla skoro celá v bílém, ale také z radosti plné sklenky a počtu již vypitých (Žuldová je taky mocná J, ale Kája je pořád mocnější) Pak Monika De Gaulle, které zdobili růžový svetřík asi čtyři bílé proužky a alkoholové opojení nepočítaje a další přítomné slečny či paní.
Oslava probíhala do pozdních ranních hodin. Měli jsme i hojnou návštěvu slavných, jako byl třeba Jean Reno (neboli Vetchý). V blíže neurčenou hodinu se parta nadšenců odebrala navštívit nedaleké vlakové nádraží, kde se občerstvovali kafíčkem z automatu. Šli tam hlavně z důvodu se vyfotit a paradox byl, že když se vraceli, a byli už kousek od penzionu, tak si uvědomili, že na focení úplně zapomněli a tak se otočili a šli opět zpátky na nádraží, napravit tu strašnou chybu. Hochy vcelku chápeme, protože měli už trošku upito a jak známo, smysly se alkoholem pomalu, ale jistě utlumují.
V ranních hodinách už zbyla jen hrstka slavících, kterou jsme rozpustili asi o půl šesté ráno. Všichni jsme se rozešli uložit do pelechů, abychom se vyspali do nového roku.
Ráno jsem s Dodem dorazil do penzionu asi kolem desáté hodiny. Většina už byla vzhůru a snídali dobroty, které jim připravili. Vařila se česnečka, čajíčky a kafíčka, pojídalo se ještě cukroví.Po snídani, jsme ještě poseděli a povídali. Někteří pomalu balili věci z pokojů, chystajíc se na návrat „z ráje“ a postupně odjížděli.
Já jsem ještě s Gabčou , Dodem a Ivčou zašel k Bernardovi na nějaký obídek, ke kterému se ještě připojil Eda s rodinou a Lennon s přítelkyní a dceruškou.
Po posledním slově, jsme se rozloučili a pomalu se rozjeli k domovům.
Za všechny chci poděkovat Dodovi a dalším, kteří se podíleli na organizaci této akce. Osobně si myslím, že se povedla naprosto perfektně a pokud to jen trochu půjde, zopakujeme ji na přes rok znovu. Bude to II. Silvestr Xantiaků …???
Veškerou obrazovou dokumentaci najdete postupně v galerii na těchto stránkách například tady, tady nebo tady.
Pokud jsem někde uvedl mylné informace, nebo nějakou chybu, tak mě omluvte nejsem žádný velký spisovatel …
Zdeněk.hb