Svatební Xantia víkend 2

Ve dnech 24-26.9.2004 proběhl již náš druhý Mezinárodní Xantia víkend. Nadšeni zážitky z jarního Xantia víkendu , který proběhl od pátku 2. do neděle 4. 4. 2004 v "Rekreačním středisku Želivka" nacházející se v krásném údolí u obce Sedlice, jsme se rozhodli, v letošním roce uspořádat ještě jeden víken plný takovýchto krásných zážitků (alespoň jsme v ně doufali). Tímto článkem bych Vám chtěl popsat, jak to všechno probíhalo.

    Ještě než se pokusím o toto slohové cvičení (sakra, že jsem se v tý škole líp neučil :o), odpuste mi případné chyby ), chci Vám napsat, že ty dojmy a zážitky jsou ještě silnější. Silnější tím, že jsme se sešli v mnohem hojnějším počtu, ale hlavně tím, jak jste se Vy účastníci chovali mezi sebou. Je až s podivem, že v dnešní době se sejde takto velká skupina lidí, které spojuje jenom to, že máme stejnou značku auta (i když je to tak vyjímečný vůz, jakým bezesporu Citroën Xantia je). Za sebe jsem nesmírně rád, že jsem nezaznamenal ani jeden mráček mezi námi Xantiaky, přestože příroda nám jich dopřala přesmíru.

    Nadšeni jarním XV jsme s DoDem, Alienem, Vlastykem,Alpem a mnoha dalšími Xantiaky, začali připravovat tento XV 2. Díky tomu, že mezi sebou máme tak agilního Xantiaka jakým je DoDo, který nesl na svých bedrech největší tíhu příprav XV 2 ( i když si to na sebe více méně ušil sám ), se XV 2 začal plánovat v Mladějově v Českém ráji. DoDo je z nedalekých Semil a zdejší kraj dobře zná. Okolí tam patří k nádherným krajiným oblastem naší republiky, ostatně i plánovaná "spanilá jízda" na nejvyšší místo Českého ráje Kozákov, toho měla být důkazem. Měla ..., ale svatý Petr byl žřejmě proti a v sobotu nám oblohu zatáhl nízkou oblačností, takže jsme se krásou krajiny moc kochat nemohli.

    DoDo navštívil kemp a po jednání s majitelem, který mu nasliboval hory, doly (skutek, utek, ani sem nebudu již dávat odkaz, protože bych to nedoporučil už ani nepřátelům) nafotil chatičky (bohužel jen zvenku) a pustili jsme se do vlastních příprav. Je fakt, že na fotografiích DoDa nebo na jejich webu, to tam vypadalo moc hezky.

    Nechtěl jsem se moc rozepisovat o negativech, ale na druhou stranu, zase nechci dělat, že o nich nevím. Jsou to věci, kterých se musíme příště vyvarovat. Slibovaných 150 míst, ani náhodou !, posekaná a připravená louka na parkování, ani náhodou !, na WC a umývárnach se naposledy uklízelo za Marie Terezie (když jsem na tento nepořádek majitele upozornil, ještě se cítil dotčený a že jsme ho tam udělali prý my, že to osobně uklízel. Nevím jak na dámském, tam jsem přirozeně nebyl , možná to bylo o trochu lepší ). Další věcí, která mě velice mrzí, ale kterou jsme nemohli ovlivnit, byla obsluha. Opět ale záležitostí majitele. Jestliže měl nahlášeno 140 (přibližně) účastníků, jak si mohl myslet, že to zvládnou ve dvou lidech ? Na Želivce nám pití a jídlo normálně roznášeli a ještě bylí milí a usměvaví. Dost už o kempu a vrame se na XV 2.

Nemá cenu popisovat všechny peripetie, které byly, a budou určitě i u toho příštího. Rozhodně jsme měli v plánu spoustu dalších věcí pro zpestření našeho setkání, jenže ty všechny počítaly s přízní počasí. Jsem rád, že se DoDovi podařilo zajistit diagnostiku na naše miláčky.Diagnostiku přislíbili a nakonec i přivezli zástupci firmy Semak Semily s.r.o. autorizovaného distributora vozů Citroën. Děkuji za nás za všechny dvěma trpělivým mechanikům Pavlovi a Milanovi , kteří se autům věnovali i když se jim to počasí snažilo překazit.

A jak to tedy bylo ... ??

Počasí: Co k tomu dodat. Bylo hnusně. V pátek po příjezdu se jevila jakási naděje na sice podzimní (znamená chladnější) , ale příznivé počasí. Na obloze se proháněly mraky, které hrozily přeháňkami, ale občas vykouklo i sluníčko a protože má ještě poměrně sílu ,snažilo se prohřívat Xantiaky a Xantiačky seč mohlo. Ještě ve 3 hodiny ráno krásně svítily hvězdičky a my doufali, že se na nás slunce bude smát až se ráno probudíme.
Vstáváme a je po nadějích, na obloze se válí nízká oblačnost, ve které se ani náznakem nenachází skulinka, kudy by jsme alespoň v naději zahlédli modrou oblohu. Občas mrholí, občas prší a jenom chvilkama je úplně bez vody, kterou se na nás někdo tam nahoře, snažil neustále vylévat.Neděle ráno a další šok - je krásně. Sluníčko svití o106 a tak můžeme o to víc nadávat na nepřízeň ze soboty. Vím, že za počasí nemůžem, jenže hodně ovlivňuje celkový dojem z XV a tak jsme asi dopadli špatně.

Účast: Celkově je přihlášených 82 aut. Byl to poslední údaj, který jsem registroval před odjezdem v půl desáté.Po návratů domů, ukazuje registrace 84, ale zároveň mám v poště několik mailů se zrušením přihlášky. Na pátek jsme měli přihlášených 32 aut, dorazilo 29.Paráda. Sobota, očekáváme tedy ještě něco kolem 50 aut. Že jich dorazilo "jen" 36, jsem byl již kvůli dříve zmíněným nedostatkům nakonec i rád. Né že bych nechtěl poznat nové Xantiaky (protože veteráni z prvního XV dorazili téměř komplet), ale asi by se to nezvládlo z důvodu kapacity parkovací plochy, prostoru restaurace a jídelny (kde asi zůstalo slibovaných 150 míst ?? ).

Průběh: V pátek se scházím v Humpolci s Vlastykem u benzínky, jsem nesmírně rád, když ho vidím, patří již, jak by řekl Karel deGaulle, k ikonám XV   a vyrážíme na zbývajících zhruba 140 km. Pořád sleduji, jestli se k nám po cestě někdo nepřidá, ale máme smůlu. Kolem čtvrté dorážíme do Mladějova, na poslední odbočce už ke kempu,vidím DoDa (kdo jste ho už poznal, víte že se nedá, ale opravdu nedá přehlédnout ) a Edu (nováček). Vítáme se a ve mě se zase začíná rozlévat ten blažený pocit, který zažiju ještě mockrát při přivítání se s dalšími a dalšími úžasnými lidmi, kteří ještě darazí během dneška a zítřka. Vím, že se opakuji, ale prostě je to pocit, který ve mě už podruhé zůstává. Nese sebou ještě trochu pocit viny, že jsem si nestihnul se všemi popovídat.
    Začali jsme se hned připravovat, pověsili pár směrových šipek, přesunuli se do kempu a připravili se papírově (vizitky, kodexy, mapky apod). Vzápětí začínají přijíždět další vozy, Òůmen s aparatůrou, Jana od nás z jihu,na motorce dorazil David s tím, že Nikol jede autem za ním, ale uvázla v zácpě kolem Mladé Boleslavi, později Alien přiváží vlajku Citroën zapůjčenou z ústředí, s ním přijela první kolona pražáků, Paolo, Lennon, další a další . Každému se snažíme poskytnout informace o ubytování a stravování, přestože nám je vlastně nikdo neřekl a majitel byl zrovna v kuchyni nebo možná někde jinde. Smráká se a my se snažíma vtěsnat do prostoru restaurace a začíná to kvůli čemu jsme se tu sešli.Diskuse o našich Xantiích a zábava.Seděli jsme dlouho a dlouho a pořád jsme si měli co povídat. Do postele jsem se dostal, až někdy ve tři ráno.
    Sobota - hlavní den XV 2. Od rána začínají přijíždět Xantie jedna za druhou a jedna hezčí než druhá. Doráží servismani s diagnostikou. Na diagnostiku máme předběžně objednáno přes 60 aut. Ještě chvíli doufáme, jestli se počasí neumoudří (bohužel ne) a tak se tedy snažíme vymyslet jak to budeme s diagnostikou provádět.Při první příležitosti, kdy přestává mrholit se vyráží testovat.Do oběda se stihlo otestovat 24 aut, jenže po obědě nás čeká to na co se asi nejvíc těšíme - spanilá jízda na Kozákov
    Spanilá jízda - opět nejsilnější zážitek. Začínáme seznámením se s trasou, upozornění na některé ošemetné úseky na které si musíme dát pozor. Pojali jsme tuto spanilou jízdu jako svatební kolonu a to z důvodu, že se jeden z Xantiaků Zdenek.hb čerstvě oženil, a při prvních debatách po jarním XV dokonce uvažoval o spojení XV se svatbou (což mu rodina samozřejmě zatrhla ) a navíc nám tam další ( Xjam) oznámil, že má svatbu příští týden .Děvčata se tedy pustily do svatební výzdoby Xantií. No a pak už to přišlo.Vyrážíme. Ten úžasný pohled na kolonu 65 aut stejné značky lišící se pouze verzí sedan nebo kombi, je něco těžko popsatelného. Myslím si, že to nepochopilo spousta řidičů, kteří nás potkali. Například jedním ošemetným místem, při výjezdu na hlavní silnici z Jičína do Mladé Boleslavi jsme projeli tak snadno jako nůž máslem.Øidiči, zřejmě v domění, že vyjíždí opravdová svatební kolona velkoryse zastavili a pustili naší kolonu. Určitě ale nechápali co se děje, když jela další a další Xantie, ale zřejmě to nakonec vzali s humorem, protože jsem postřehl úsměvy na jejich tvářích. Pořádný poprask jsme ale způsobili na náměstíčku v Rovensku pod Troskami, kde právě probíhala pou a my museli objet náměstí skrze kolotoče, střelnice a stánkaře.A další šok, zažil asi šéf restaurace na vrcholu Kozákova po příjezdu nás všech. Vyběhl z restaurace co se děje a že jsme mu tam totálně ucpali vrchol.Já bych chtěl vyzdvihnout ještě jeden okamžik. Na jedné vedlejší silnici byla taková krásná nerovnost, bylo to přes nějaký můstek, a v tomto místě právě vyniklo to, proč máme naše auta tak rádi, krásné a plynulé zhoupnutí. Jak mi řekl Robert z Holetína, "ten hup tam byl snad na objednávku a silničáři ho tam pro nás vyrobili".Mimochodem podezdřívám DoDa, že i toto zařídil .

    Po návratu - technici se pustili opět do diagnostikování závad, kterých se udělalo nakonec 36. Klucí od diagnostiky říkali, že je překvapily žádné poruchy na motorech takového množství aut. Xantiaci se pustili do porovnávání svých aut. Proběhlo několik "zkušebních jízd" a zase diskutovalo, radilo a rozebíralo vše možné i nemožné.

    Zakončení - začínáme se blížit k tomu smutnějšímu. Někteří Xantiaci už odjíždí ke svým domovům. Ani jsem se se spoustou z nich nestačil rozloučit, což mě moc mrzí a je to jeden z dluhů , který citím.

    Večer - Vše zahájil Alp prezentací fotografií z celosvětového setkání vozů Citroën ze Švýcarska, kde byl jako účastník. V půl dveáte večer jsme přistoupili  k "závěrečnému ceremoniálu". Nejdříve jsme vyhlašovali "Miss Xantia roku". Po tom co jsme neměli možnost pořádně si prohlédnout všechny auta (zase to počasí), jsme se rozhodli udělat volbu Miss Xantia roku 2004, losem. Vylosováno bylo číslo 42, okamžitě vylétl nad hlavu les rukou celé rodiny de Gaulle, Karel měl z ceny obrovskou radost a po celý zbytek noci, nedal pohár pomalu z ruky. Další cenou, byla cena pro nejstarší Xantii dle data výroby. Tu vyhrál MartinV za auto vyrobené v červnu 1993 a navíc mu diagnostika ukázala auto absolutně bez jakýhkoli závad. Odměnou byl půlitr "Tradiční České LHM" nevhodné pro vozy Xantia. Cenu pro nejzvzdálenějšího účastníka vyhrál Buster, jediný zástupce našich východník sousedů, Slováků. Jako cenu převzal tričko Xantiaclubu. No a na závěr jsme měli připravenu cenu pro našeho vrchního "polepovače" Milana (výrobce samolepek malej) k jeho 25 narozeninám, které oslavil takřka na XV2. Jako první dárek byla značka 25 t a dále pak značkový Citroën balíček, který obsahoval vše vázající se k číslu 25 ( pojistka 25 A, balení 25 citronových čajů, 25 klíč atd, atd).
Poté jsme shlédli video z XV 1 na Želivce, natočené DoDem a to bylo už po organizační stránce vše. V přední části se rozehrávali chlapci s kytarami a v jídelně to skončilo metalem. Doufám, že si každý našel tu svou trochu, která vyhovovala alespoň častečně jeho představám a tomto setkání.
   

Děkovačka ..

    Největší díky za tento Xantia víkend 2 patří DoDovi, on byl tím duchem, který stál vlastně za vším. Je to nejvýraznější postava mezi námi Xantiaky a to jak postavou, tak duchem. Děkuji ti DoDo, je mi ctí, že tě můžu považovat za svého kamaráda. Nemůžu dále vyjmenovávat všechny, komu bych chtěl poděkovat, mohlo by se totiž stát, že v tak velkém množství lidí, bych na někoho zapoměl a to by mě moc mrzelo. Na jednu osobu ale zapomenout nesmím. Je to moje Martina. Za to, že má se mnou tolik trpělivosti, za to, že mi dokáže odpustit když se věnuji více internetu a Xantiím než jí a hlavně za to, že jí mám.

Přání

    Přál bych si, aby Vy všichni, kteří jste tam byli, jste měli jen ty nejhezčí vzpomínky. Vím, že je to přání nesplnitelné, ale snad časem na to co se nám nepovedlo zapomenete a budete vzpomínat jenom na to hezké, co jsme si odsud odnesli.

P.S.
Nedělní dopoledne bylo ještě kouzelné jednou věcí. Karel de Gaulle možná ještě v radosti ze získání ceny Miss Xantia roku, požádal Moniku o ruku. Vše je zdokumentováno a samozřejmě oběma moc a moc blahopřejeme.

Ještě o jeden zážitek z tohoto Xantia víkendu se musím s Vámi podělit. Při návratu domů mě v Plané nad Lužnicí zastavila hlídka policie a dostal jsem flastr 200,-Kč za rozsvícené mlhovky, které jsem po spanilé jízdě zapoměl zhasnout. Zajímavější na té události bylo, když jsem se snažil vysvětlit, že mi svítily, protože se vracím ze setkání vozů Citroën Xantia. Policista, udělující pokutu se docela dost zajímal o Xantii a začal se vyptávat na to jak jsem spokojen a co hydrosystém, jestli to není poruchové s tím, že se mu líbí a že má o ní docela zájem. Odkázal jsem ho tedy na naší internetovou adresu, načež on říkal, že když mi dal teď pokutu, že ho mezi sebe nevezmeme. Odvětil jsem, až Xantii koupí a začne jezdit mezi nás na setkání, určitě si to vybereme .

Foto od účastníků najdete tady.